Hnus

Totální psychárna o mladé krásně ženě, která oproti všem představám společnosti má ze sexu hnusné pocity, zdají se jí hnusné sny plné sexuálního násilí. Polanski však naskytl divákovi pohled jaksi zvenčí, koukneme se nezúčastněně na trochu sexuálního násilí, nebudem to nijak komentovat a jdeme dál. Dáme k jídlu králíka, pokud vám tedy nebude vadit, že jeho tělo se rozkládá a smrdí. Hnus. Uchvácen krásnou Catherine Deneuve a jejím hereckým projevem, přiznám se, i o plném hodnocení jsem uvažoval. Zajímavosti: První film, který zobrazuje ženský orgasmus (i když jen zvukově), který prošel britskými cenzory. *** Časopis Premiere zařadil film mezi 25 nejnebezpečnějších filmů všech dob. (10.05.2009)

Je mladá a hezká, ale jako duševně nemocná, osamělá a ztrápená zůstane sama doma. Tak předně mi to přišlo jako dobrý Polanskiho tréning na ROSEMARY’s BABY. Ta izolovanost a do ticha se nesoucí zvuky - bzučení much na tlejícím králičím mase, tikání hodin, odkápávání vody, hra na klavír a hlasy z jiných bytu v domě… to vše jako dobrý základ. Ale přesto ta atmosféra působila jaksi nedotaženě a nestále a celý film vyšel jako taková marná snaha o přesvědčivé psycho. Pocit zhnusení - minimální. Možná to úplně nedopadlo i díky obsazení a výkonu hlavní hrdinky, které jsem to úplně nevěřil a která jako "hezká tvářička" nevyužila úplného potenciálu své role. A úvod sice uvádí do obrazu, ale jinak je nepříjemně přetažený. Tak bohužel, přes nesporné kvality tu je příliš závažných chyb na kráse. (24.12.2010)

(1001) Tenhle film je osoba, která ráno vstala, vybrala si květované šaty, vykašlala se na culík, vyčistila si zuby, ukousla z rohlíku a potom ho položila zpět na stůl, vyšla z bytu a vydala se po Ruské ulici, protože ji to zrovna tak napadlo. A nezabočí na jinou, i kdyby všichni chtěli, aby zabočila. - Další z iniciačních filmů "perverti jsou taky lidi", i když se zejména soustředí na tu část věty "perverti jsou". (22.01.2010)

Hnus je Bergmanovka jak vyšitá. Dvě sestry, co spolu neumí vycházet, psychické poruchy, děsivé scény.. A také to je (bohužel) film, jehož příběh se dá shrnout do té nejjednoduší věty, obsahující jen podmět a přísudek: Žena se zblázní. Nic jiného se tam opravdu nestane; celou hodinu a čtyřicet minut sledujeme pozvolný přechod od malých podivnůstek jisté slečny k jejímu bestiálnímu řádění. Slovo pozvolný je tu opravdu na místě, ostatně kvůli tomu je mé hodnocení průměrné. Sledovat několik minut Catherine Deneuve jak leží na posteli a kouká do blba nebo jak sedí v autě a kouká do blba nebo jak je v práci a sedí a kouká do blba, to mi chtě nechtě po vyčerpávajícím dni zavíralo oči. Na druhou stranu nižší hodnocení dát také nemohu, protože když už se tam něco konečně stalo, tak to stálo za to. (02.10.2008)

Podobne ako v Rosemary's Baby, aj tu vytvára Roman Polanski pocit stiesnenosti a paranoje na ploche jedného bytu. Tentoraz dokonca ešte minimalistickejšími prostriedkami: čiernobiely obraz, takmer žiadna hudba a iba jedna protagonistka. A hoci sa mu to vďaka režijným nápadom a skvelej Catherine Deneuve darí vrchovate, zároveň trochu odháňa chladne didaktickým hávom, typickým pre jeho rannú tvorbu (napríklad Cul-de-sac). Rosemary's Baby bol emocionálnejší, čo mne osobne vyhovuje viac. (28.08.2004)